Zdravé bydlení

Příroda mne zajímala už od malička, byl jsem pořád v lese a chtěl jsem být hajným. A za tím jsem taky šel v domnění, že jsem pánem svého osudu. Člověk si myslí, že pokud se bude snažit, vše si přizpůsobí k obrazu svému. Shodou okolností a náhod (dnes už vím, že náhody  neexistují) jsem se však stal tesařem, který staví roubené stavby. Naučit se postavit srub není  nic složitého, prostě vezmu z lesa kládu, přizpůsobím ji a přeměním ji v dům. Na první pohled to  tak opravdu funguje. Samotný proces opracování surového dřeva v konečný produkt je  fascinující věc a stalo se to pro mne víc než jenom prací za účelem obživy. Je to ten materiál,  dřevo a příroda v něm, co vás uchvátí a přitáhne. Za dobu, co se tomu s bratrem věnujeme a postavili jsme už řádku staveb, jsem zjistil, že to není jen surovina, ze které opracováním  vytvoříte něco pěkného. Ve dřevě je ukryto něco víc, je součástí systému, který je důsledný,  bezchybný, krásný, věčný a hlavně funguje i bez nás lidí. První, co mne dřevo učí, je umění  pozorovat. My lidé totiž pomalu ztrácíme schopnost pozorovat a vnímat věci a jevy kolem  sebe. Technické vymoženosti dnešní doby nás nenutí dívat se na svět, jak funguje a fungoval od pradávna. Myslíme si, že si jej přizpůsobíme, protože na to máme technologie. Omyl, stačí otevřít oči, ne ty, co máme na obličeji, ale ty, které máme uvnitř, a ucítíme, že přírodě se postavit nemůžeme. Dnes vím, že trám nemůžu jen vzít a přizpůsobit jej potřebám domu, musím jej opracovat tak, aby byl funkční dnes i zítra. Musím jej opracovat podle pravidel, která nenastavuje člověk, ale příroda. Strom vzešel ze semínka, rostl několik desítek let v těžkých horských podmínkách, odolával počasí, náletům brouků i houbám a pak jeho tělo slouží dál jako energie pro další organismy včetně člověka. Tento koloběh je nesmrtelný a věčný a my s tím neuděláme nic.

Ano dřevo mne také učí pokoře. Uvědomit si, že jsem součástí toho systému, že tu nejsem sám a že musím spolupracovat. Je s podivem, že my lidé, dokážeme dnes udělat téměř vše, ale vyrobit materiál podobný dřevu nedokážeme. Žádný jiný materiál není tak lehký a pružný a přitom tak pevný, žádný materiál není tak pevný a přitom tak výborný tepelný izolant, žádný není tak dobře hořlavý a přitom požárně odolný, žádný není tak lehce opracovatelný a přitom má takovou nosnost. Navíc má ještě dřevo v sobě svou nezpochybnitelnou krásu. Dřevo je stále živé, pracuje, kroutí se, praská, nasává vlhkost a uvolňuje ji. Dřevo nás učí žít podle svých pravidel. A tak je to správné. Občas se setkávám s klienty, kteří se diví, že se dřevo nechová podle jejich představ, ptají se na praskliny a kroucení. Někteří mají problémy s poškozením částí dřevěné konstrukce díky nevhodné ochraně dřeva. Nejčastější problémy jsou způsobené sedáním stavby v průběhu vysychání konstrukcí. Náš mozek to může vyhodnotit jako nevýhody dřevostavby, ale uvnitř to můžeme vidět úplně jinak. O (nejen) dřevěný dům je potřeba se starat, vnímat jeho potřeby. Nejsme tady jenom proto, abychom si užívali. Musíme pracovat, tvořit, udržovat. Uděláme-li chybu, musíme ji napravit. Dřevěný dům nás tak spojuje s přírodou, dokazuje nám, že nejsme pány přírody a směřuje nás na správnou cestu. Je na čase, aby si člověk uvědomil, že s přírodou nemůže soupeřit, že ji musí přijmout. Můžeme si klást otázky, například dřevěné okna nebo plastové, jít pěšky nebo jet autem, být zdravý nebo nemocný? Přírodní zákonitosti fungují, a i když přizpůsobit se jim není vždy pohodlné, je to jediné, co nám zajistí přežití.

Pavel Pacák

Doporučuji všem mrknout na zajímavý odkaz: aneb pomozme si sami