Stavění podle zásad trvale udržitelného rozvoje

Třetí rozměr dřevostaveb z masivu. Pohled na stavbu z hlediska trvale udržitelného rozvoje.

Stavíme si srub nebo roubenku, protože potřebujeme někde bydlet. A dřevo může být zrovna výhodné, dostupné a podobně. Je to dům jako jiný a bydlení v něm je příjemné a komfortní. 
Někdo si staví srub nebo roubenku proto, že se mu tyto stavby prostě líbí, jsou jiné, jsou hezké. Do určitých prostředí se prostě hodí. Jsou také zdravé a jsou i bezpečné, odolávají povodním, vichřicím i zemětřesení. A my přece chceme, aby naše děti vyrůstaly ve zdravém a bezpečném  prostředí.
Obojím si uspokojujeme své potřeby. Dřevostavbou z masivu ale také děláme něco pro přírodu a pro lidstvo. Dřevostavby z masivu určitě splňují principy trvale udržitelného stavění, což znamená stavět tak, abychom nepoškozovali životní prostředí pro budoucí generace víc než je nutné. Dřevo jako stavební materiál v porovnání s ostatními průmyslově vyráběnými materiály minimálně zatěžuje životní prostředí a to jak při výrobě, samotné stavbě i při likvidaci stavby. Jeho zpracování je energeticky málo náročné. Ve většině případů se používá dřevo z okolí stavby a nezatěžuje se prostředí zbytečnou přepravou. Životnost dřevěných konstrukcí z masivu je velká. Také likvidace dřevostavby po ukončení je mnohem jednodušší. Stavby kromě toho často dobře zapadají do krajiny a životní prostředí v budově je zdravé. Díky tomu, že dřevo velice dobře tepelně izoluje a při použití správných technologií i architektonických zásad, může být z hlediska této filozofie vhodné i pro samotný provoz budovy.
Uložení kysličníku uhličitého – tím, že vyrobíme jakýkoliv výrobek, nábytek nebo stavbu  ze dřeva, prodloužíme tak uložení CO2 o mnoho let. Ve dřevě je uloženo velké množství tohoto skleníkového plynu, který se uvolní spálením nebo rozkladem dřeva. Pokud si však postavíme ze dřeva dům, zůstane tento skleníkový plyn bezpečně uložen ve dřevě, dokud se dům nerozpadne. 
Pokud se my lidé nezačneme zamýšlet i nad těmito problémy, budeme muset v budoucnu napravovat velké škody. Podstatné je, že musíme začít každý sám u sebe a názor každého jednotlivce je zde důležitý a nenahraditelný. Příroda nám už varování dává a snad ještě není pozdě.